Plujeme proti nebo po proudu? Chodím ráda bosa a vnímám spojení se Zemí, trhám si bylinky i kytičky do čaje, nevěřím každému názoru, který slyším, mé oblečení má často mnoho barev, vnímám světlo ve svém srdci.
Jsem divná? Jdu mimo proud?
Pro většinu naší společnosti asi ano. Třeba jen tím, že věřím v sílu svého těla, intuici…
Není to tak, že ten stres, tlak, spěch – tenhle nekonečný kolotoč, vynášení mužských stránek na první místo, honba za prací, za lepšími domy, auty, víra jen ve vědecké teorie, víra v peníze – že tohle všechno NENÍ v souladu, v souladu s námi? Že nemusíme být všichni stejní, toužit po tom samém. A to, že soused může být šťastný, jen z toho, že chodí bos po zahradě, z něj blázna nedělá. Není to zženštilost a „esoterika“, je to víra v sebe sama.
Není to tedy právě naopak? Kdo jde po proudu a kdo proti?
KDYŽ NÁSLEDUJI SVOU CESTU, PLUJI SVOU ŘEKOU ŽIVOTA. PO PROUDU, S LEHKOSTÍ A PŘIROZENOSTÍ. Neřeším, co si o mě myslí ostatní, nesnažím se zalíbit se na Facebooku, nevnucuji každému svůj názor, ani každého nehodnotím či nesoudím. Protože cítím, že tím bych se odkláněla sama od sebe. Zase bych se jen škatulkovala do nějaké nepřirozené role a pozice.
Vnímám, že je snažší plout po proudu své řeky, než se neustále drát v protisměru. Chytnou svou vlnu, protože vlny jdou VŽDY po směru toku. Čím více bych protisměrem plavala, tím více bych se mohla dostat až k prameni řeky. Co bych pak dělala, kdybych našla její začátek? Kráčela bych dál? Hlavou proti zdi? Není jednodušší se otočit a nechat se unášet proudem? Každá řeka jednou ústí do moře, kde se všichni můžeme spojit.
Často to vypadá, že plout po proudu znamená splynout s davem, zapadnout do společnosti a moc nevybočovat. Já ale vnímám, že čím více splývám s davem, s obecně nastavenými pravidly, tím více jdu PROTI proudu.
Co nám chce Země a Život říct?
Není na čase zvolnit, uklidnit se, důvěřovat životu a nestrachovat se z budoucnosti? Proč se pořád honíme za mamonem, věříme jen tomu co řekne „autorita“, stále se něčeho bojíme. Je to ale naše volba. My tvoříme svůj život, nejen tím, že vnímáme co s námi souzní a co naopak přináší vnitřní napětí a stres. Stačí začít drobnostmi, netlačit na sebe…
Co všechno potřebujeme ke štěstí? Jak velkou část dne děláme to, co nás opravdu baví? Žijeme a nepřežíváme. Kde myslíte, že štěstí a radost sídlí?
Proto říkám, plujme po proudu své řeky a nestyďme se za to. Naopak, jen silný člověk, který někdy může vypadat jako blázen a „alternativec“, vystoupí z davu a splyne se sebou samým. V tu chvíli to jeho duše, kterou nelze obelhat, pochopí….
